Jako malá jsem své barbíny běžně vozila v náklaďáku a do kočárku místo panenek ukládala šišky a kameny, a nepřišlo mi na tom nic divného. Naše malé hračkářství, kam jsme s mámou chodily, žádné rozdělení nemělo, stejně tak místní papírnictví. Na druhou stranu je i pravdou, že moji rodiče se snažili vyhýbat s růžovým, princeznovským produktům, a velkou většinu našich hraček tvořily stavebnice a figurky zvířátek. I později jsme já i sestry spíše dostávaly školní vybavení v neutrálních barvách nebo s obrázky zvířat a přírody, a fantasy a sci-fi u nás jelo rozhodně víc než disneyovky. Vadilo mi to? Tenkrát ne, a dneska jsem za to vyloženě vděčná.

Poslední dobou se totiž rozhořela válka o to, aby se věci méně dělily na klučičí a holčičí. Začíná to už v kolébce, kde holčičky oblékáme do sladké růžové, zatímco chlapcům je vyhrazena modrá. Pokračujeme ve výše zmíněných prodejnách hraček, kde klukům cpeme zbraně, akční hry a auta, zatímco holkám vnucujeme panenky a košťátka. U dospělých jsou to pak speciální pera s kytičkami, růžová sada nářadí, ale i třeba papírové kapesníky nebo vatové tyčinky pro pořádné chlapy (ano, fakt to existuje). Nemohli bychom najít nějaké jiné označení?

Dokáži si jistě představit, že například sada nářadí pro ženy může být skutečně uzpůsobená menším rukám a menší fyzické síle, ale na druhou stranu, na světě jsou i drobní muži. Tak proč to prostě neinzerovat takhle, jako speciální sadu pro malé ruce? Bez růžové, která se mimochodem protiví i mnoha dámám?

Když si kluk chce hrát s panenkou, proč by na tom mělo být něco špatně? Všechny děti lidské tělo v určitém věku fascinuje, a někteří pánové se i v dospělosti rádi starají o druhé. Stejně tak některé ženy prostě vidí své naplnění spíše ve sféře pracovní než rodinné, a není na tom nic špatně. Pokud tedy přestaneme výrobky dělit podle pohlaví, nepovede to nějaké anarchii, ale spíše k tomu, že lidé se sami svobodně rozhodnou, co chtějí dělat.