Fenomén mobilních domů začal vznikat ve dvacátých letech minulého století ve Spojených státech amerických. Tamní situaci notně podpořila potřeba cestovat za prací. Nejdříve se Američani vrhli na obytné karavany. Ty se neustále zvětšovaly, až dosáhly rozměrů, při kterých s nimi nebylo tak jednoduché cestovat. Narůstající délka a především jejich hmotnost byly veličiny, se kterými si ani silnější vozy nedokázaly poradit.

Proto vznikly ještě větší obytné mobilní domy, které se už nepřevážely za osobními auty, ale na nové místo bydliště si je majitel nechal převážet za nákladními vozy či traktory.

Takový mobilní dům už poskytoval tak vysoký životní komfort, že se problémy s jeho přepravou se staly být opodstatněné.

Nabízely všechno. Ložnici, kuchyň, obývací místnost i koupelnu se sociálním zařízením.

Postupem času se komfort stále zvětšoval a spolu s ním se zvětšoval i okruh zájemců, kteří v takovém mobilním domě chtěli bydlet. Výroba mobilních domů se proto brzy překlopila od výroby jednotlivých domů na zakázku do velkosériových produkcí. Náklady na výrobu jednotlivých domů se snižovala a prodejní cena tím pádem s ní. Najednou se z bydlení v mobilním domě stalo cenově nejdostupnějším řešením, vlastního bydlení.

Ze Spojených států se popularita mobilních domů přelila přes oceán do evropských zemí, především Holandska a Belgie. Odtud se lavinovitě šířila dál, především do Francie a Velké Británie. K nám dorazily první mobilní domy brzy po revoluci.

Z počátku bylo u nás možné postavit si mobilní dům takřka kdekoliv, jelikož legislativa neznala pojem mobilní dům, či mobilní bydlení. Popularita mobilních domů si však vyžádala úpravu legislativy a ta začala používat, kromě termínu stavba i termín „Výrobek plnící funkci stavby“. Svoboda s nakládáním s mobilními domy vzala za své, ale na druhou stranu tato právní úprava udělala kolec s živelným usazováním mobilních domů, mnohdy i na cizích pozemcích.